Vůbec první lidé se na Taiwan přeplavili před 30.000 lety z oblasti Polynésie. První historicky doloženou čínskou výpravou na Taiwan byla expedice ve 3. století př. n. l., již nechal vypravit první císař dynastie Qin. Ve 12. století nájezdy Mongolů rozvrátily říši Sung. Řada Číňanů poté začala hledat azyl na okolních ostrovech a tak se na Taiwan dostali první přistěhovalci z pevniny. 

Avšak pro čínské vládce byl ostrov až do 16. století takřka “nezmapovaným územím”. I když domorodí obyvatelé občas obchodovali s cizinci, kteří sem “zabloudili”, číňská říše o tento ostrov projevovala jen minimální zájem. A to leží pouhých 180 km od jejího jihovýchodního pobřeží. 

Říše Qing sice dostala Taiwan, ale nevěděla, co s ním. Protože poražení Mingové již pro nové vládce nepředstavovali žádnou hrozbu, císař dokonce zvažoval opustit toto pro něj bezcenné území. 

Migrace z čínské pevniny na ostrov byla v té době zakázána. Důvodem byla snaha zabránit tomu, aby se ostrov stal pirátským doupětem či základnou jakékoliv protivládní moci. Velká chudoba a nedostatek potravin na pevnině i tak přinutily tisíce rolníků z nedaleké provincie Fujian toto pravidlo ignorovat a odejít hledat lepší zítřky na Taiwan.

Díky tomu zde bylo v 18. století založeno několik významných měst, jako jsou Hsinchu, Lukang a Chiayi. Noví osadníci tu také založili mnoha nejdůležitějších chrámů, jako je známý lukangský chrám Longshan.

V roce 1811 překročila taiwanská populace hranici dvou milionů. Život na Taiwanu v té době však nebyl vůbec jednoduchý. Díky velké korupci na ostrově vládl chaos. Přistěhovalci z různých částí Fujianu bojovali navzájem mezi sebou a domorodí obyvatelé bojovali s nově příchozími o svoji půdu.  

V té době byla běžná manželství mezi muži z pevniny (na ostrov směli cestovat jen muži) a domorodými ženami. To je jeden z důvodů, proč byly nížinné kmeny rychle asimilovány a do dnešní doby většina původních obyvatel žije pouze v hornatém vnitrozemí a na východním pobřeží Taiwanu.

Ze strategických a ekonomických důvodů se ve druhé polovině 19. století začal zájem západu i Japonska pomalu směřovat i na Taiwan. V roce 1859 připluli na ostrov první křesťanští misionáři od nizozemské éry a ztroskotání japonské lodi poblíž dnešního národního parku Kenting v prosinci roku 1871 vedlo k první (krátké) japonské invazi na Taiwan. Přístavy Keelung a Danshui poblíž Taipei, Anping v Tainanu a Takao v Kaohsiungu se v 19. století poprvé otevřely kupcům z Britské říše, Ruska, Japonska a některých dalších zemí.

V letech 1884-85, během čínsko-francouzské války ve Vietnamu, okupovali francouzští vojáci město Keelung a souostroví Penghu. Kvůli těmto vpádům byl císařský soud v Pekingu nakonec donucen věnovat větší pozornost dříve zanedbávanému Taiwanu. Číňané zde záhy uvedli do provozu první železnici a začali posilovat obranu ostrova. V roce 1885 se Taiwan stal samostatnou provincíí a bylo založeno nové hlavní město Taipei nahrazující Tainan.

Chiang Kai-shek zemřel v roce 1975. Na konci roku 1978, několik měsíců poté, co se prezidentem stal Chiang Kai-shekův syn Ching Kuo, USA přerušily vztahy s Taipei, aby mohly navázat diplomatické vztahy s Čínskou lidovou republikou. Dva roky před smrtí Chiang Ching-kua, na začátku roku 1988, začala KMT uvolňovat svoji moc. Bylo zrušeno stanné právo a byly povoleny nové politické strany (Taiwan jich má nyní kolem 200). Média se stala mnohem otevřenější, a když byla zrušena omezení na cestování, Taiwanci začali ve velkém jezdit na zahraniční dovolené (včetně čínské pevniny).

Lee Teng-hui, zemědělský ekonom, vzdělaný v USA a Japonsku, se v roce 1986 stal prvním na Taiwanu narozeným prezidentem. Od poloviny 80. let pak na Taiwanu probíhal proces postupné demokratizace. Starší zákonodárci zvolení na pevnině v roce 1948 byli donuceni odejít do důchodu. Taiwanský parlament a noviny začaly odrážet veřejné mínění. V roce 1996 Lee vyhrál první skutečné prezidentské volby na ostrově, ale o čtyři roky později zvítězila Demokratická progresivní strana (DPP), hlavní opoziční uskupení. V roce 2008 došlo k dalšímu mírovému přenosu moci, tentokrát z DPP zpět na KMT a v roce 2016 vyhrála DPP prezidentské i parlamentní volby.

Díky high-tech produktům, jako například počítačové periferie, se Taiwan těšil hospodářskému rozmachu od 80. let až do asijské finanční krize v roce 1997. Od té doby se růst zpomalil, ale ostrovní stát dosáhl pokroku na jiných frontách. V roce 1995 například zavedl velmi kvalitní národní systém zdravotního pojištění (NHI) a programy sociálního zabezpečení pro zdravotně postižené, starší a domorodé obyvatele.