HISTORIE TAIWANU

Přečtěte si něco o historii Taiwanu. Věděli jste například, že původní Taiwanci nepřišli z Číny, ale z Polynésie? A víte, proč se samostatný stát Taiwan nejmenuje Taiwan, ale Republic of China? Historie Taiwanu je plná zvratů a napínavá jako Game Of Thrones!

Pokud vás Taiwan zaujal, můžete pokračovat ve čtení na stránce věnované obecným faktům o zemi a nebo se můžete seznámit s těmi nejkrásnějšími lokalitami v naší malé “encyklopedii zajímavých míst Taiwanu“.

Prehistorie

Na artefakty z doby prvních příchozích na Taiwan se můžete podívat v “Shihsanhang Museum of Archaeology” na okraji Taipei a v jeskyních Baxiandong na východním pobřeží.

Vůbec první lidé se na Taiwan přeplavili před 30.000 lety z oblasti Polynésie. První historicky doloženou čínskou výpravou na Taiwan byla expedice ve 3. století př. n. l., již nechal vypravit první císař dynastie Qin. Ve 12. století nájezdy Mongolů rozvrátily říši Sung. Řada Číňanů poté začala hledat azyl na okolních ostrovech a tak se na Taiwan dostali první přistěhovalci z pevniny. 

Avšak pro čínské vládce byl ostrov až do 16. století takřka “nezmapovaným územím”. I když domorodí obyvatelé občas obchodovali s cizinci, kteří sem “zabloudili”, číňská říše o tento ostrov projevovala jen minimální zájem. A to leží pouhých 180 km od jejího jihovýchodního pobřeží. 

evropa objevuje taiwan

Pozůstatky významné základny Fort Zeelandia, kterou postavili Nizozemci,  můžete i dnes spatřit na okraji města Tainan, ve čtvrti Anping.

V roce 1544 dali portugalští námořníci proplouvající podél východního pobřeží Taiwanu jméno “Ilha Formosu”, neboli “krásný ostrov”. Toto pojmenování bylo v západních zemích běžně používáno až do druhé světové války a stále na něj můžete narazit v knihách a propagačních materíálech o Taiwanu. Portugalci však o Taiwan nejevili příliš zájem, jelikož získali Macao, které se jim zdálo strategičtěji lépe položené.

V roce 1624 založila na jihozápadním pobřeží Taiwanu Východoindická společnost malou kolonii. Holanďané toto místo nazývali “Taijowan”, z něhož se později vyvinulo čínské pojmenování pro celý ostrov, Taiwan (台灣, Tchaj-wan). O několik let později vybudovali další základnu, tentokrát na severu, v Danshui, poblíž dnešního Taipei.

Východoindická společnost nejčastěji obchodovala s cukrem, rýží, pepřem, muškátovým oříškem, skořicí, hedvábím a ​porcelánem a ostrov byl v té době nejvýnosnějším asijským územím ovládaným Nizozemci. Jejich operace na Taiwanu byla vysoce výnosná, a určitě by zde rádi zůstali mnohem déle, nebýt čínského kupce, piráta a vojevůdce Zheng Cheng-gonga, na Taiwanu známého jako Koxinga.

Koxinga & království Dongning

Guvernér Východoindické společnosti na Taiwanu nebyl Holaňdan, jak byste asi očekávali. Byl to ve skutečnosti Švéd a mnoho jeho vojáků bylo německé národnosti.

Éra království Dongning značí i dobu, kdy se na ostrově poprvé začíná objevovat čínská kultura. Do 17. století byla místní kultura tvořena výhradně tradicemi původního domorodého obyvatelstva.

Koxinga byl horlivým zastáncem čínské dynastie Ming. Poté, co byl v roce 1644 mandžuskými válečníky svržen poslední Mingský císař, shromáždil loajalisty poražené dynastie Ming a zahájil vojenskou kampaň za vyhnání nově nastolené dynastie Qing. Koxinga utrpěl řadu porážek a v roce 1660 byl zatlačen až na jih Číny, odkud se přeplavil na souostroví Penghu. V té době se dostal Taiwan do jeho hledáčku jako ideální místo, kde by se protimandžuský odpor mohl zotavit a připravit na další útok na pevninu.

Následujícího roku Koxinga znenadání překvapil Holanďany a oblehl pevnosti Zeelandia a Provintia. Pevnost Provintia padla během pouhých dvou dnů, avšak Zeelandii si Holaňdané udrželi až do počátku roku 1662, kdy nemoci, hlad a zhoršující se vojenská situace donutily přeživší Evropany, aby se vzdali pod podmínkou, že se budou moci bezpečně přeplavit do sídla jejich společnosti v Indonésii.

Koxinga si však jeho vítězství dlouho neužil. Holandské jméno Taijowan sice stihl změnit na Anping, avšak zemřel krátce poté na malárii. Nový stát, který na Taiwanu vytvořil, království Dongning, vydrželo pouhých 21 let. Do konce 17. století ovládli Mandžuové celou Čínu a když v roce 1683 Qingská armáda zaútočila na Taiwan, Koxingův dospívající vnuk se ihned vzdal a ostrov se tak stal součástí čínské říše, který správně přičlenili k protilehlé provincii Fujian.

dynastie qing

Nedávná studie DNA taiwanské populace zjistila, že většině lidí zde v současnosti v žilách koluje domorodá krev.

Říše Qing sice dostala Taiwan, ale nevěděla, co s ním. Protože poražení Mingové již pro nové vládce nepředstavovali žádnou hrozbu, císař dokonce zvažoval opustit toto pro něj bezcenné území. 

Migrace z čínské pevniny na ostrov byla v té době zakázána. Důvodem byla snaha zabránit tomu, aby se ostrov stal pirátským doupětem či základnou jakékoliv protivládní moci. Velká chudoba a nedostatek potravin na pevnině i tak přinutily tisíce rolníků z nedaleké provincie Fujian toto pravidlo ignorovat a odejít hledat lepší zítřky na Taiwan.

Díky tomu zde bylo v 18. století založeno několik významných měst, jako jsou Hsinchu, Lukang a Chiayi. Noví osadníci tu také založili mnoha nejdůležitějších chrámů, jako je známý lukangský chrám Longshan.

V roce 1811 překročila taiwanská populace hranici dvou milionů. Život na Taiwanu v té době však nebyl vůbec jednoduchý. Díky velké korupci na ostrově vládl chaos. Přistěhovalci z různých částí Fujianu bojovali navzájem mezi sebou a domorodí obyvatelé bojovali s nově příchozími o svoji půdu.  

V té době byla běžná manželství mezi muži z pevniny (na ostrov směli cestovat jen muži) a domorodými ženami. To je jeden z důvodů, proč byly nížinné kmeny rychle asimilovány a do dnešní doby většina původních obyvatel žije pouze v hornatém vnitrozemí a na východním pobřeží Taiwanu.

Ze strategických a ekonomických důvodů se ve druhé polovině 19. století začal zájem západu i Japonska pomalu směřovat i na Taiwan. V roce 1859 připluli na ostrov první křesťanští misionáři od nizozemské éry a ztroskotání japonské lodi poblíž dnešního národního parku Kenting v prosinci roku 1871 vedlo k první (krátké) japonské invazi na Taiwan. Přístavy Keelung a Danshui poblíž Taipei, Anping v Tainanu a Takao v Kaohsiungu se v 19. století poprvé otevřely kupcům z Britské říše, Ruska, Japonska a některých dalších zemí.

V letech 1884-85, během čínsko-francouzské války ve Vietnamu, okupovali francouzští vojáci město Keelung a souostroví Penghu. Kvůli těmto vpádům byl císařský soud v Pekingu nakonec donucen věnovat větší pozornost dříve zanedbávanému Taiwanu. Číňané zde záhy uvedli do provozu první železnici a začali posilovat obranu ostrova. V roce 1885 se Taiwan stal samostatnou provincíí a bylo založeno nové hlavní město Taipei nahrazující Tainan.

Japonská okupace

Na podzim roku 1930 vedla hlava kmene Seediq Mona Rudao povstání domorodců znázorněné v taiwanském epickém filmu Warriors of the Rainbow: Seediq Bale. Jeho válečníci zabíjeli japonské občany a prováděli útoky na jednotky japonské armády a pro-japonské domorodce. Když se porážka stala nevyhnutelnou, většina mužů Mony Rudao se rozhodla zvolit sebevraždu před kapitulací.

Na Taiwanu též skončily tisíce spojeneckých vojáků v japonských zajateckých táborech; stovky zemřely v důsledku podvýživy a přepracování. Zbytky nejznámějšího tábora Kinkaseki najdete u známého městečka Jinguashi.

Téměř o 70 let později je vliv Japonska na Taiwanu stále hmatatelný. Japonské veřejné budovy jsou dominantou centra Taipei a na ostrově existuje silná vazba na japonskou kulturu, kuchyni a módu.

Válka, která v létě 1894 propukla mezi Čínou a Japonskem, neměla nic společného s Taiwanem, ale porážka Číny vedla k tomu, že Taiwan a souostroví Penghu musely být podstoupeny vítěznému Japonsku. Mnozí Taiwanci odolávali převzetí ostrova vládci Země vycházejícího slunce a tak japonská armáda strávila dalších šest měsíců než se nakonec podařilo rozdrtit místní partyzánský odboj. 

V prvním roce okupace přišli Japonci o tisíce mužů, avšak většina úmrtí nebyla způsobena kulkami, ale nemocemi. Díky tomu si noví vládci ostrova uvědomili, že řešení problémů malárie, cholery a životních podmínek obecně musí být jednou z priorit při rozvoji Taiwanu. V prvních 20 letech japonské vlády došlo k velkým zlepšením v oblasti veřejného zdraví. Byla omezena závislost na opiu, vybudovaly se nové silnice a masivně se rozšířila železniční síť. Japonská kontrola přírodních zdrojů, jako uhlí, obilí, subtropické ovoce a lesy (kafr byl obzvláště cennou komoditou), však vedla k většímu odporu ze strany Taiwanců.

Japoncům nelze upřít úspěch při zvelebování taiwanského hospodářství a zvýšení hmotné i společenské úrovně obyvatelstva. Vedli nicméně nemilosrdnou japonizační politiku, která budila odpor u čínsky cítícího obyvatelstva. Domorodé obyvatelstvo mělo další důvody ke křivdě. Koloniální úřady jim zabavili zbraně a půdu a donutily domorodé kmeny, aby pracovali na vládních projektech. 

Během druhé světové války sloužil Taiwan Japonsku jako základna pro dobytí jihovýchodní Asie. V japonských ozbrojených silách bylo donuceno sloužit více než 200.000 Taiwanců, americké nálety zabily tisíce civilistů a ekonomika během války značně utrpěla.  

Chiang kai-shek

Incident 2-28 je pojmenovaný podle toho, že demonstranti zaútočili na vládní úřady 28. února.

V centru Taipei dnes můžete navštívit “2-28 Memorial Park”.

Až do sedmdesátých let byli odpůrci režimu běžně vězněni nebo popravováni na ostrově Ludao.

Původní vězení a “Green Island Human Rights Culture Park” zde v současnosti připomíná ty, kteří na Taiwanu bojovali za svobodu, demokracii a lidská práva.

Chiang Kai-shek na Taiwan nejprve poslal svého syna se zlatými rezervami Čínské republiky a těmi nejlepšími čínskými poklady a artefakty, které si dnes můžete prohlédnout v “National Palace Museum” v Taipei.

Když v Asii skončila druhá světová válka, Tokio bylo donuceno vzdát se svých kolonií. Po stažení Japonců v roce 1945 se Taiwan stal součástí Čínské republiky (Republic of China, R.O.C.), státu, který byl založen na čínské pevnině v roce 1911, poté co byl poslední císař svržen Sun Yat-senem a jeho příznivci. Po druhé světové válce se prezidentem R.O.C. stal Chiang Kai-shek, vůdce KMT (Kuomingtang, Čínská nacionalistická strana). Ten jmenoval guvernérem Taiwanu svého známého, generála Cheng Yi, kterému se pod záminkou „taiwanského příspěvku boji proti komunismu“ podařilo ostrov během dvou let dokonale vyrabovat. 

V únoru 1947 vypukly na Taiwanu nepokoje vyvolané davem, který zasáhl, aby zastavili vládní agenty bijící ženu, která prodávala nezdaněné cigarety. Nepokoje se brzy proměnily ve velké povstání. Guvernér ostrova hrál o čas a čekal na posily. Když dorazily, tisíce lidí – někteří byli aktivně proti KMT, ale mnozí byli nevinní – bylo zmasakrováno během tzv. “Incidentu 2-28”.

To vše se stalo v době, kdy čínská Rudá armáda na pevnině zahájila ofenzívu proti Kuomingtangu, který však nebyl ve stavu čelit Mao Zedongovi. V prosinci roku 1949 tak byl Chiang Kai-shek donucen uprchnout na Taiwan, jedinou část R.O.C., která dosud nepadla do rukou komunistů.

Během posledních měsíců občanské války se na Taiwan postupně přesunula státní a stranická elita, mnozí bohatí podnikatelé, někteří vědečtí a kulturní pracovníci a především elitní jednotky armády, které následovalo více než 1.5 milionu Číňanů z pevniny. V Taipei byl ustanovena Chiang Kai-shekova vláda, která trvala na tom, že je v zásadě vládou celé Číny. Od roku 1949 až do současnosti tedy existuje Čínská lidová republika se sídlem vlády v Pekingu a Čínská republika se sídlem vlády v Taipei.

Vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, proč Kuomingtang ztratil pevninu, byla neschopnost zlepšit životní podmínky chudého venkovského obyvatelstva Číny, zahájil nový režim program pozemkové reformy. Zemědělci se těšili větší podpoře a mnoho bývalých vlastníků půdy použilo kompenzaci, kterou dostali, k založení továren. Cukr, nejvyšší vývozní artikl v období dvacátých až padesátých let, byl rychle nahrazen moderními továrnami. Jak ostrov prosperoval, taiwanští lidé si mohli dovolit kupovat rýžovary, ledničky nebo televizory. Volské povozy a kola byly v ulicích nahrazeny automobily a motocykly. Mezi lety 1950 a 1970 se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na 14,6 milionů.

Současný Taiwan

Chiang Kai-shek zemřel v roce 1975. Na konci roku 1978, několik měsíců poté, co se prezidentem stal Chiang Kai-shekův syn Ching Kuo, USA přerušily vztahy s Taipei, aby mohly navázat diplomatické vztahy s Čínskou lidovou republikou. Dva roky před smrtí Chiang Ching-kua, na začátku roku 1988, začala KMT uvolňovat svoji moc. Bylo zrušeno stanné právo a byly povoleny nové politické strany (Taiwan jich má nyní kolem 200). Média se stala mnohem otevřenější, a když byla zrušena omezení na cestování, Taiwanci začali ve velkém jezdit na zahraniční dovolené (včetně čínské pevniny).

Lee Teng-hui, zemědělský ekonom, vzdělaný v USA a Japonsku, se v roce 1986 stal prvním na Taiwanu narozeným prezidentem. Od poloviny 80. let pak na Taiwanu probíhal proces postupné demokratizace. Starší zákonodárci zvolení na pevnině v roce 1948 byli donuceni odejít do důchodu. Taiwanský parlament a noviny začaly odrážet veřejné mínění. V roce 1996 Lee vyhrál první skutečné prezidentské volby na ostrově, ale o čtyři roky později zvítězila Demokratická progresivní strana (DPP), hlavní opoziční uskupení. V roce 2008 došlo k dalšímu mírovému přenosu moci, tentokrát z DPP zpět na KMT a v roce 2016 vyhrála DPP prezidentské i parlamentní volby.

Díky high-tech produktům, jako například počítačové periferie, se Taiwan těšil hospodářskému rozmachu od 80. let až do asijské finanční krize v roce 1997. Od té doby se růst zpomalil, ale ostrovní stát dosáhl pokroku na jiných frontách. V roce 1995 například zavedl velmi kvalitní národní systém zdravotního pojištění (NHI) a programy sociálního zabezpečení pro zdravotně postižené, starší a domorodé obyvatele.

VŠECHNY NAŠE ZÁJEZDY A VÝLETY

Klasické okruhy

Jednodenní výlety

  • Jednodenní Taipei
  • Noční Taipei
  • YouBike Taipei
  • Kulinářské Taipei
  • Pěší tůra v NP Yangmingshan
  • Vodopád Sandiaoling a údolí Pingxi
  • Soutěska Taroko
  • Soutěskou Taroko na skútru
  • Soutěskou Taroko na kole
  • Golden Grotto River Tracing
  • Lezení na skalách v Longdongu
  • Nenggao Historic Trail MTB
  • Tonghou Trail MTB
  • Okolo jezera Slunce a měsíce na kole
  • Jeden den v Kaohsiungu
  • Potápění a šnorchlování v NP Kenting
  • Seakayaking na východním pobřeží
  • Rafting na řece Xiuguluan
  • Surfování ve vodách Pacifiku
  • Katamaránem okolo NP Kenting

Vícedenní výlety

  • Od severu k jihu na kole
  • Xueshan a Qixingshan
  • Východní pobřeží Taiwanu na kole
  • Na skútru z Hualienu do Taitungu a zpět
  • Hory severního Taiwanu se stanem
  • NP Kenting a ostrov Xiao Liuqiu
  • Souostroví Penghu
  • Ostrov Ludao
  • Ostrov Lanyu
  • Dva dny na ostrově Xiao Liuqiu
  • Nejlepší termály severního Taiwanu
  • S aboriginci do pralesa