Posilněni vydatnou taiwanskou snídaní vyrážíme brzy na cestu. Batoh naložit do prostoru mezi sedačkou a řidítky a otočit klíčkem v zapalování. Ranní ticho přeruší zvuk motoru. V hlubokém horském údolí se ještě líně povaluje mlha nad řekou, ale pralesem porostlé horské vrcholky nad námi jsou již zlatě ozářeny paprsky ranního slunce. Prvních pár kilometrů z Pinglinu je ještě trochu chladno, ale v sedle mezi (New) Taipei a Yilanem už ze sebe sundáváme většinu oblečení a užíváme si horkého subtropického slunce. 700 metrů pod námi je pobřeží Pacifiku a údolí Lanyang rozparcelované na do tisíce rýžových polí a políček. Dolů to máme to ještě 20 kilometrů po scénické silnici plné ostrých zatáček. Cestou člověk neví, zda sledovat silnici nebo tu krásu okolo.  

Z Yilanu pokračujeme podél notoricky známé silnice Suhua. Jediná spojnice mezi Yilanem a Hualienem se vine až 300 metrů vysoko nad oceánem. Za opravdu špatného počasí jsou zde časté sesuvy půdy, podle pověrčivých taiwanců zde straší duchové zemřelých při nehodách a úzká klikatá silnička na bezpečí taktéž dvakrát nepřidává. Klíčem k tomu jak silnici bezpečně projet a hlavně si ji užít je vyrazit v odpoledních hodinách. V té době už je zde provoz minimální a měkké odpolední slunce a jízda ve stínu do nebes tyčících se skalních stěn prostě nemá chybu. Před západem slunce projíždíme podél útesů Qingshui. Jedny z nejvyšších mořských útesů na světě už pomalu ustupují do tmy, ale vody nekonečného oceánu pod námi jsou ještě sytě modré. O pár minut později přejíždíme 1.200 metrů dlouhý most s výhledem na soutěsku Taroko a chvíli poté, co Taiwan zahalí noc přijíždíme do Hualienu. Tak akorát na večeři. Naše oblíbené knedlíčky a rýžové mochi…

Potřebujete ještě více důvodů proč milujeme cestování okolo Taiwanu ne motorce? Pokud jste motorkáři nebo chcete zkusit něco nového (a máte alespoň trochu zkušeností s řízením motorky nebo skútru), pak se k nám můžete připojit na nezapomenutelné dobrodružství v jedné stopě!